Povel

Ruce mi svírá ve svých dlaních
na krku cítím její dech
hlava mi říká “přepereš ji”
ale taky “jen ji nech”

Kontrolu nemohu jen tak vzdát
shoď ji ze sebe, udělej most!
v tu chvíli vidím jen zelené oči
a řekla tiše jenom “Dost.”

Mysl se bouří, bojuje dál
než se však pohnout stihnu
mozek se bez kouska odporu vzdal
najednou pod jejím pohledem jihnu.

Ty oči mají kouzelnou moc
byla to léčka, nějaký klam?
Vidím je před sebou celičkou noc
jen ty dvě oči teď před sebou mám